STAVBA TĚLA
Stavba koňského těla se značně liší podle jednotlivých plemen. Co tvoří "ideální" stavbu těla, určuje druh práce, pro niž je kůň určen. Nehledě na tyto nezbytné odchylky, existuje určité vodítko, jímž se při hledání žádoucí stavby těla můžeme řídit. Týká se především proporcí : má-li kůň správné proporce, bude lépe vyvážen, méně náchylný ke zraněním a nemocem a lépe schopen provádět jemu určené úkoly než kůň s méně harmonickými proporcemi. Pravdou je, že řada koní s defektní stavbou těla je označována za problémové, přestože je to jednoduše jejich tvar těla, co jim brání plnit to, co po nich cvičitel žádá.
Kůň má "správné" proporce, jestliže jsou určité rozměry shodné. Délka hlavy má odpovídat hloubce trupu, vzdálenost mezi patním hrbolem a hlezenním kloubem výšce patního hrbolu nad zemí, vzdálenost od kaštánku ke spodku kopyta vzdálenosti od kolenního kloubu ke kříži.
U zdomácnělého koně se předpokládá, že bude pracovat, což znamená, že určité rysy stavby jeho těla jsou více či méně důležité. Jestliže má kůň velkou hloubku trupu, tedy vzdálenost od kohoutku k lokti, pak jeho plíce budou mít dostatek prostoru k rozpínání, což je důležité pro každého koně, ať dělá cokoliv. Délka zad je také důležitá, zvláště pro jezdecké koně. Jsou-li však záda příliš dlouhá, mohou být slabá, a příliš krátká mohou omezovat koně v pohybu.
Je důležité, aby délka koňské hlavy proporčně odpovídala celkové stavbě těla. Příliš velká, těžká hlava narušuje celkovou rovnováhu a přidává váhu na předek, který již nese 60% celkové váhy koně. I příliš malá hlava negativně ovlivní celkovou rovnováhu. Horní a dolní čelist by se měla přesně spojit, a není-li tomu tak, pak to omezuje schopnost koně ukusovat potravu, především trávu. Nozdry by měly být široké a velké a větší oči jsou lepší než menší, které značí mdlý temperament. Postavení hlavy také hraje svou roli. Jestliže mezi spodní čelistí (mandibulou) a atlasem (prvním obratlem páteře) není dostatečná vůle, pak bude mít kůň problémy s ohýbáním hlavy v týlu, což je požadavek výcviku koně v kroku. Když má kůň hlavu zdviženou, měl by zde vzniknout prostor rovnající se tloušťce dvou prstů.
U jezdeckého koně by měl být krk dlouhý a vyklenutý. Hrdlo by nemělo být příliš osvalené, aby nebyl omezen ohyb hlavy. To je důležité zvláště u jezdeckýh koní. Dlouhý krk je spojován s rychlostí, kratší se silou. Proto těžká tažná plemena postrádají viditelně patrný dlouhý krk, který vidíme například u plnokrevníků. Plec by měla být dobře vyklenutá (vyklenutí určuje úhel lopatky). Tento rys podmiňuje delší krok, než když je plec strmá, což má za následek krátký, omezený krok. Strmá plec může způsobovat otřesy, jež mohou poškodit přední končetinu. Koně se strmými plecemi mají také nepohodlný krok pro jezdce. Plec by měla být svalnatá, ale nikoliv příliš přetížená, tedy těžká. Kohoutek má mít odpovídající výšku a být dobře patrný. Jestliže je příliš vysoký, mohou vzniknout problémy se sedláním. Je-li málo patrný, může být obtížné udržet sedlo na správném místě. U tažných koní, kteří nosí chomout a pro něž je tažná síla důležitější než dlouhý krok, je poněkud strmější plec přijatelná.
Hrudník a tělo by měly být dostatečně široké, nikoli však příliš, neboť by to mohlo negativně ovlivnit pohyblivost koně. Úzký hrudník, který budí dojem, že přední nohy vyrůstají z jediného místa, je vážným nedostatkem, který způsobuje, že se klouby navzájem dotýkají. Hřbet by se směrem ke kyčelnímu hrbolu měl mírně zdvihat a měl by být dostatečně osvalený. Krátká, svalnatá bedra (zadní část hřbetu) jsou nezbytná, neboť bederní obratle nemají oporu žeber, a proto jsou to bedra, co přenáší energii z motoru (zádě) do těla. Kyčelní hrbol dospělého koně by měl být ve stejné výši jako kohoutek a neměl by se příliš svažovat, což spolu s nízko nasazeným ocasem je chybou. Koně s vysokým kyčelním hrbolem zatěžují příliš velkou vahou přední část těla, což nesvědčí předním nohám.
Pohyb koně vychází ze zádě. Proto by měla být silná a osvalená. V klidu by zadní nohy neměly vyčnívat směrem dozadu ani by neměly být schované pod tělem. Spustíme-li vertikální čáru z hrbolu kosti sedací na zem, měla by se dotýkat hlezna a procházet po zadní hraně hlezenní kosti.
Přední nohy správně stavěného koně by měly být rovné a silné, s dlouhými svalnatými předloktími a velkými plochými karpálními klouby. Krátké holeně značí sílu a kost by měla mít odpovídající tloušťku (velikost se měří kolem holeně pod karpálním kloubem). Tloušťka kosti určuje schopnost koně nést váhu. Liší se podle typu koně, ale u lehkého jezdeckého koně s výškou v kohoutku 164,5 cm by obvod kosti měl být minimáně 20 cm a u těžkých koní téže výšky asi 23 cm. Spěnka má mít střední sklon i velikost. Přední kopyta by měla být kulatá a obě stejná. "Špalíkovitá" strmá kopyta jsou náchylná k otřesům. Velká plochá kopyta mohou být méně odolná vůči pohmožděninám a kuřím okům. Zadní kopyta, která nesou v klidu méně celkové tělesné hmotnosti, by měla být oválnější než přední. Při pohledu ze strany by sklon předních i zadních kopyt měl být pokračováním sklonu spěnky. Osa kopyta by měla směřovat přímo kupředu.
BĚŽNÉ DEFEKTY STAVBY TĚLA
POSTOJ ZPĚT PROHNUTÝ - kolena jsou při pohledu ze strany posunuta směrem dozadu
PLOCHÝ KARPÁLNÍ KLOUB - karpální kloub je v předozadním směru zploštělý
KRAVSKÝ POSTOJ - hlezna se při pohledu zezadu stáčejí dovnitř jako u krav
JELENÍ KRK - horní linie krku je prohnutá a spodní vypouklá
RYBÍ STŘEVA - kůň má stoupající sklon podbřišku odpředu dozadu
PŘIKLESLÝ POSTOJ - karpální kloub je prohnut dopředu
VBOČENÝ POSTOJ - osa spěnky směřuje dovnitř
KAPŘÍ HŘBET - bedra jsou silně vyklenutá
ŠAVLOVITÁ HLEZNA - hlezna při pohledu ze strany mají vydutou linii a sešikmenou spěnkovou kost
PLOCHÉ BOKY - žebra jsou plochá oproti vyklenutým v ideálním případě
ROZEVŘENÝ POSTOJ (ROZMETÁNÍ) - kopyta se vytáčejí ven
PROHNUTÝ HŘBET - horní linie hřbetu je konkávní
ZKRÁCENÉ PODKOLENÍ - délka kosti pod hleznem je menší než nad hleznem
