DONSKÝ KŮŇ

Donští koně získali svou pověst díky donským kozákům, kteří v letech 1812 až 1814 pomáhali vytlačit Napoleonovy jednotky z Ruska. Kozáčtí koně byli potomky stepních koní kočovných kmenů a byli to kříženci. Nejstarší byl vliv mongolských koní Nogajců, později se v chovu uplatnil perský arab, kůň karabašský (typ lehkého jezdeckého koně) a turkmenský. V průběhu osmnáctého století došlo k přílivu orlovské krve a krve plnokrevníka a donský kůň byl rovněž křížen s polokrevnými araby chovanými ve střeleckém hřebčinci na Ukrajině. Všechna tato křížení zaměřená na zlepšení genového základu kozáckého koně skončila na počátku tohoto století, odkdy nebyla do chovu donských koní zavedena žádná cizí krev.

Jako většina ruských plemen byl i donský kůň tradičně chován ve stádech na rozsáhlých stepích a podle toho se vyvinul v odolného jedince, schopného přežívat s minimální lidskou pomocí. Ideálně se hodil pro svou původní roli armádního koně, zatímco dnes se používá pro nejrůznější jezdecké účely.

Nejrůznější vrozené nedostatky stavby těla někdy snižují kvalitu chodu, ale jeho silná konstituce z něj činí vhodného koně pro soutěže military.

POPIS PLEMENE 

Výška : 155,5 – 164,5 cm

Barva : Převážně ryzáci a hnědáci, často se zlatým nádechem.

Stavba těla : Středně velká hlava s širokým čelem; průměrně dlouhý krk; silné tělo s širokým rovným hřbetem a bedry a kulatým křížem; záď mírně skloněná; rovné končetiny s dobře osvalenými předloktími a zadními kýtami, ale sklonem k dovnitř prohnuté holeni, tzv. telecí noze, šavlovitým hleznům a strmým spěnkám; krátká řídká hříva a ocas.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Donští kozáci měli pověst vynikajících jezdců. Jízdou s velmi krátkými třmeny (styl, který se v Evropě uplatnil teprve daleko později) dovedli zcela zaskočit své nepřátele, neboť se uměli pohybovat s neuvěřitelnou rychlostí. Francouzský generál Morand popsal, jak „přejdou z klidového stavu do plného trysku a v tomto trysku se na místě zastaví : koně umocňují jejich zručnost a zdají se být jejich součástí“. Kozáci operovali v hordách a nepřítele spíše zastrašovali, než přímo napadali, a byli zruční především v likvidaci vojáků zaostávajících za ostatními. Se svými stejně hbitými koňmi se uplatnili nejvíce jako průzkumníci a nájezdníci.