FRANCOUZSKÝ KLUSÁK

Francie – země s největší tradicí klusáckých dostihů mimo území Spojených států – vyšlechtila své vlastní klusácké plemeno zkřížením anglických plnokrevníků, polokrevníků a norfolského roadstera s robustními normandskými klisnami. Proces započal na počátku devatenáctého století. První francouzské klusácké dostihy pod sedlem, nikoli v sulce, se uskutečnily v roce 1806 na Martově poli v Paříži. Jak tento sport postupně získával na popularitě, začaly být budovány speciální dostihové dráhy pro klusáky, první ve třicátých letech minulého století v Cherbourgu a chov se rozvíjel a zlepšoval. V roce 1861 byl tento sport schválen císařským výnosem, což vedlo v vytvoření prvního řídícího orgánu.

Anglonorman se vyvinul do lehkého klusáka a vzniklo pět významných pokrevních linií : Conquérant, Normand, Lavater, Phaeton a Fuchsia.

Conquérant a Normand byli oba potomky anglického polokrevníka Young Rattler. Tento syn plnokrevného Rattlera je někdy nazýván „francouzským Messengerem“ (Messenger je název pro hřebce – zakladatele standardního plemene) díky ohromnému vlivu, který uplatnil v chovu klusáků ve Francii. Lavater byl dalším příkladem anglických předků, neboť to byl norfolský roadster. Nejplodnějším z těchto prvních hřebců byl Fuchsia. Narodil se v roce 1883 a zplodil téměř 400 klusáků a více než 100 z nich se stalo otci vítězů. Během let byla přimísena krev amerického klusáka za účelem zvýšení rychlosti, ale Francouzská klusácká plemenná kniha byla v roce 1937 uzavřena koním nefrancouzských plemen a teprve v nedávné době umožnila velmi omezený počet pečlivě volených křížení francouzů s americký klusákem. Francouzi se nikdy zcela nevzdali klusáckých závodů v sedle. Nějakých deset procent dnešních klusáckých závodů konaných ve Francii je v sedle a tento druh sportu má významný vliv na chov. Jelikož klusáci pod sedlem musí nést poměrně velkou váhu, musí být podle toho dobře stavění s dobrou rovnováhou a vyvážeností. Tito výkonní koně sehráli důležitou úlohu v zachování celkového standardu francouzského klusáka.

POPIS PLEMENE 

Výška : Průměrně 164,5 cm. Větší koně se lépe hodí pro závody pod sedlem.

Barva : Všechny barvy jsou přípustné. Nejčastější jsou ryzáci, hnědáci a tmaví hnědáci, občas se vyskytují mourci. Bělouši jsou vzácní.

Stavba těla : Dostatečně šikmé plece, které zajišťují prostorný a úsporný pohyb; krátké silné tělo; nesmírně silná, často šikmá záď.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Nejvýznamnějším francouzským klusáckým dostihem je Prix ď Amérique (Cena Ameriky). Jeho ekvivalentem pod sedlem je Prix de Cornulier. Oba dostihy se běží na 2650 metrů na hlavní francouzské dostihové dráze ve Vincennes, která je díky startu do vrchu a cíli z vrchu jedinečnou mezi ostatními drahami, které jsou většinou rovné. Cena Ameriky je klusáckým dostihem pod sedlem bez vyrovnání metráže pro všechny věkové kategorie klusáků, ekvivalentním mistrovství Evropy, Ceny Vítězného oblouku, Prix de Cornulier je nejvíce dotovaným dostihem klusáků. Jen skutečně ti nejlepší koně uspějí v obou závodech, pod sedlem i v sulce. Zatím jich bylo jen pět – Venutar, Masina, Tidalium, Pelo a Bellino II.