JUTSKÝ KŮŇ

Kromě bohatých rousů na nohách je dánský tažný kůň v mnohém podobný britskému plemenu, suffolskému ryzákovi. Tato podoba není až tak zarážející, neboť dnešní jutský kůň byl do značné míry ovlivněn suffolskou krví, vnesenou anglickým hřebcem Oppenheimem LXII., který byl přivezen do Dánska v roce 1860.

Toto plemeno sahá však ještě dále do minulosti. Tažní koně se chovají na Jutském poloostrově již po mnoho staletí, s jistotou již ve dvanáctém století, kdy po nich byla velká poptávka jako po válečných koních. Spojíme-li ohromnou sílu s velmi vstřícnou povahou, dostaneme ideálního koně pro těžce ozbrojeného středověkého rytíře. Říká se, že na vývoji jutského koně se podílel clevelandský hnědák a yorkshirský kočárový kůň, víme však jistě, že rozhodujícím faktorem se stal suffolk, a to i pro jeho ryzé zbarvení.

Mechanizace snížila počet těchto atraktivních koní, ale stále se s nimi můžeme v omezeném množství setkat, ať již na výstavách, při tahání nákladů ve městech, nebo příležitostně při práci v zemědělství.

POPIS PLEMENE 

Výška : 152,5 – 162,5 cm

Barva : Především tmaví ryzáci se světlou hřívou a ohonem.

Stavba těla : Těžká, nepříliš ušlechtilá hlava s vlídným výrazem; krátký silný krk; silné svalnaté plece; výjimečně hluboké tělo s širokým hrudníkem; kulatá osvalená záď; krátké nohy se silnými kostmi.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Jutský kůň se podílel na vzniku šlesvika, tažného koně pojmenovaného podle nejsevernější oblasti Německa, který byl na konci devatenáctého století s oblibou zapřahán do tramvají a autobusů. Němečtí chovatelé křížili šlesvika s jutskou krví ze sousedního Dánska až hluboko do dvacátého století. Šlesvik silně připomíná jutlanda a suffolka postavou i zbarvením. Nicméně použití pečlivě vybraných buloňských a bretoňských hřebců s sebou přineslo i bělouše a hnědáky.