KABARDINSKÝ KŮŇ

Charakteristickými znaky kabardinského koně je jistý krok a vyvinutý pud sebezáchovy, což není divu, neboť jeho domovem je severní Kavkaz, kde byl po celá staletí zvyklý nosit člověka v nejtěžším horském terénu. Jeho původ sahá do šestnáctého století a je odvozen od koně stepních kmenů, který byl zkřížen s turkmenskými, perskými a karabašskými koňmi. Původně byl kabardinský kůň poměrně malý. Byl a stále je chován ve stádech, která se v létě pasou na pastvinách vysoko v horách a v zimě na jejich úpatí. Vyvinulo se z něj typické horské plemeno : houževnatý, odolný a vytrvalý kůň.

Počet kabardinských koní se značně snížil v důsledku revoluce a během dvacátých let byly činěny pokusy toto plemeno obnovit a začal se šlechtit větší typ koně, který by se hodil do armády i zemědělství. Malakaračevský a malínský hřebčín se staly producenty nejlepších moderních kabardinských koní, kteří se používají ke zlepšení plemen koní v sousedních oblastech pod sedlo a do zápřeže.

POPIS PLEMENE 

Výška : 152,5 – 154,5 cm.

Barva : Převážně hnědáci, tmaví hnědáci a vraníci většinou bez znaků.

Stavba těla : Dlouhá hlava, často klabonosá s pohyblivýma ostražitýma ušima; dobře osvalený, středně dlouhý krk; poměrně rovné plece a nízký kohoutek; silné tělo s krátkým rovným hřbetem a krátkými, často kapřími bedry; silné končetiny s obecně dobrými klouby, kostmi a krátkými silnými hlezny, ačkoliv zadní nohy mají sklon k šavlovitému postoji; dobrá silná kopyta; většinou dlouhá hustá hříva a ocas.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Schopnost kabardinských koní přenést bezpečně svého jezdce přes hornatý terén je legendární. Bez zaváhání procházejí úzkými horskými stezkami jistotou kamzíka a mají zvláštní schopnost nalézt cestu v mlze nebo ve tmě. Typická stavba těla horského koně neumožňuje dosahovat velké rychlosti, ale jeho chody jsou nicméně pravidelné, lehké a plynulé.