KŮŇ PRZEWALSKÉHO

Kůň dnes již neexistuje jako skutečně divoké zvíře, ačkoliv asijského divokého koně, který je považován za jednoho z předků zdomácnělého koně, můžeme vidět v zoologických zahradách různých částí světa. Asijský divoký kůň (Equus przewalskii przewalskii Poliakoff) byl „znovuobjeven“ – anebo spíše jeho malé stádo – až v roce 1881 v horách Tachijn Šar nuruu na okraji pouště Gobi ruským cestovatelem plukovníkem N. M. Przewalským. Do té doby se mělo za to, že vyhynul v důsledku nadměrného lovu mongolskými kmeny. Kůň Przewalského, jak se dnes nazývá, se geneticky liší od zdomácnělého koně, neboť má 66 chromozómů namísto 64. Jeho vzhled je charakteristický několika „primitivními“ znaky : velkou hlavou s očima vysoko posazenýma, namísto po stranách hlavy, jako je tomu v případě moderního koně, dlouhýma ušima, silným krkem a těžkým tělem s tmavým úhořím pruhem a zebrováním na nohou. Kůň Przewalského měří od 122 do 132 cm a je to vždy žlutý plavák se světle zbarveným nosem a tmavou hřívou a ocasem. Hříva, která roste vzhůru, každé jaro vypadává a kůň nemá pramen nad čelem. Kůň Przewalského je od přírody nevhodný pro ježdění a je schopen přežít s minimálním přídělem potravy a snášet krajní teploty.