ACHALTEKINSKÝ KŮŇ

Jeden z nejpodivněji vyhlížejících koní na světě, achaltekinec neboli turkmen, se chová již nějakých 3 000 let v pouštních oázách Turkmenistánu, oblasti na severu Íránu a na východě od Kaspického moře. Přestože Turkmeni pravděpodobně v určité fázi zavedli určitý podíl arabské a perské krve, izolovaná domovina achaltekince způsobila, že byl daleko více ušetřen vnějších vlivů než ostatní jezdečtí koně. Toto plemeno, které je vychováváno, aby sneslo extrémní klimatické podmínky pouštního prostředí – nadměrně horké dny střídající se s ledovými nocemi -, se vyvinulo v odolného štíhlého koně, jehož nepochybné defekty stavby těla jsou vyváženy rychlými chody, vytrvalostí a neobyčejnou tvrdostí. Tato tvrdost v mnohém vděčí drsnému životnímu stylu, který byl u něj po mnoho staletí uplatňován. Tradiční turkmenská metoda chovu koní nezahrnovala ustájení. Zvířata byla kryta plstěnými přikrývkami pouze s odrytou hlavou a uvázána na pastevním provaze. Jejich strava obsahovala skrovné dávky suché vojtěšky, ječmene a skopového loje. Hříbata byla odstavována velmi záhy a koně závodili již jako roční.

Dnes jsou achaltekinští koně chováni podle modernějších zásad, během dne volně na pastvě a v noci ve stájích. Stále závodí, ačkoliv dnes již od druhého až třetího roku, jak je tomu zvykem v dostihovém světě plnokrevníků.

Živý a atletický achaltekinský kůň se používá k všestranným jezdeckým účelům, včetně skokových soutěží a drezury, a v hřebčínech při šlechtění jiných plemen jezdeckých koní. Jejich neuvěřitelná vytrvalost je rovněž činí ideálními koňmi pro vytrvalostní ježdění, neboť jsou schopni urazit velké vzdálenosti v extrémních teplotách a při minimálním přídělu potravy. Jeden z nejprestižnějších vytrvalostních závodů se konal v roce 1935, kdy achaltekinci museli překonat vzdálenost z Ašchabádu do Moskvy (jejich cesta vedla i přes poušť Karakum) v délce 4152 km za 84 dní.

POPIS PLEMENE 

Výška : 153,5 – 154,5 cm

Barva : Hnědáci a ryzáci často s pozoruhodným zlatým nádechem; rovněž bělouši a vraníci.

Stavba těla : Velmi jemná hlava s širokými nozdrami, velkýma výraznýma očima a dlouhýma, pěkně utvářenýma ušima; dlouhý rovný a často tenký vysoko nasazený krk; šikmé plece s vysokým kohoutkem; dlouhý, často slabý hřbet, plochý hrudní koš a sklon ke slabým neosvaleným bedrům; úzká záď se svalnatým křížem a dlouhými svalnatými stehny; silné rovné přední nohy s dlouhými předloktími a dlouhé zadní nohy se sklonem k šavlovitému postoji a sblíženým hleznům; malá, ale tvrdá kopyta; řídká hříva a ocas; jemná srst.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Achaltekinci jsou proslulí svou oddaností svému jezdci – což nás nepřekvapí, jestliže je pravdivý příběh o turkmenském způsobu výchovy koně. Podle této pověsti byli mladí koně chováni odděleně v jámách nebo ohradách. Všichni na ně házeli kameny kromě majitele. Jen ten s nimi nakládal laskavě a krmil je. Tak se koně naučili důvěřovat pouze jednomu člověku a bát se všech ostatních. To mohlo mít za následek někdy problematickou povahu tohoto plemene.