CRIOLLO

Criollo, potomek koní přivezených do Jižní Ameriky španělskými konkvistadory v šestnáctém století, pochází z Argentiny a je jedním z nejhouževnatějších plemen na světě. Jeho tvrdost je výsledkem mnoha let přirozené selekce. Někteří španělští koně a jejich potomci vytvořili stáda na pampách, kde extrémní podnebí – výjimečně suchá horká léta a drsné zimy – dalo přežít jen těm nejodolnějším. Ti, kteří přežili, se velmi dobře přizpůsobili drsnému prostředí, k čemuž jim dopomohlo i to, že byli potomky andaluských a berberských koní, kteří jsou proslulí svou vytrvalostí. Criollo, jak se mu začalo říkat, si dokonce vytvořil barvu srsti – criollovi jsou většinou hnědáci -, která ho učinila nenápadným na suchých pastvinách jeho přirozeného prostředí.

Criollo se stal oblíbeným koněm gaučů, honáků dobytka v pampách, a je nenahraditelným dopravním prostředkem a soumarem osadníků v rozlehlých a často nehostinných oblastech Jižní Ameriky. Můžeme se s ním setkat po celém kontinentě a ačkoliv existují určité odchylky, výsledky přizpůsobení různému prostředí a podnebí, plemeno si uchovává své základní vlastnosti, vytrvalost a zdraví.

Zkřížíme-li ho s plnokrevníkem, dostaneme dobrého pólo ponyho, kdy krev plnokrevníka zajišťuje velkou rychlost, kterou vyžaduje moderní hra.

POPIS PLEMENA 

Výška : Asi 142 – 152 cm.

Barva : Většinou hnědáci s černými žíněmi a nohama a často i hřbetním pruhem.

Stavba těla : Středně velká hlava s široce posazenýma očima a ostražitýma ušima; svalnatý krk; krátké hluboké tělo s vyklenutými žebry; krátké silné nohy s kvalitními kostmi a dobrými zdravími kopyty.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Nejznámějším příkladem criollovy výjimečné vytrvalosti byla Tschiffelyho jízda, cesta, kterou podnikl švýcarský cestovatel a spisovatel Aimé Felix Tschiffely (1895 – 1954). V roce 1925 se svými dvěma criolly, šestnáctiletým Machou a patnáctiletým Gatou vydal z Buenos Aires do Washingtonu D. C. Střídavě na jednom koni jel a druhý plnil funkci soumara. Trasu, často těmi nejnehostinnějšími oblastmi světa, urazil za dva a půl roku. Koně pak byli posláni zpátky do Jižní Ameriky, kde strávili zbytek svého života. Gata se dožil 36 a Mancha 40 let.