MÉRENSKÝ KŮŇ

Mérenský kůň žijící na východním svahu Pyrenejí na jihozápadě Francie je starobylým koňským plemenem. Silně připomíná koně jižní Gálie, jehož popis nalezneme v Caesarových Zápiscích o válce galské. Jeho domovem je hluboké údolí řeky Aričge, od níž odvozuje jedno ze svých jmen – kůň ariéžský. Je dobře uzpůsoben krutým rozmarům horského prostředí, odolný vůči chladu a výjimečně jistý v kroku – ledem pokryté horské stezky pro tohoto malého koně nepředstavují žádný problém.

Toto všestranné a zdatné zvíře bylo po staletí používáno jako soumar, ale stejně dobře slouží jako malý jezdecký kůň nebo na práci na těch nejstrmějších polích horských usedlostí, kam se neodváží moderní stroje.

POPIS PLEMENE 

Výška : 133 – 145,2 cm (Ve svém přirozeném prostředí dosahuje horní hranice jen zřídka, při bohatší pastvě běžně.)

Barva : Vraníci. Většinou bez bílých znaků na hlavě, ačkoliv boky mohou být lehce bíle prokvetlé.

Stavba těla : Výrazná hlava s lehkými kostmi a plochým čelem; rovný profil, poměrně krátké osrstěné uši a jasné živé oči s mírným výrazem; krátký rovný krk; strmé plece; dlouhý silný hřbet a široký hrudník; kulatá skloněná záď; štíhlejší nohy se sklonem ke „kravskému postoji“; dobrá tvrdá kopyta.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Srst mérenského koně získává v zimě typický rezavý nádech. Srst je jemná oproti hřívě a ohonu, které jsou na dotek hrubé a nesmírně husté – přirozený způsob ochrany před drsným zimním počasí. Mérenský kůň však daleko hůře vzdoruje horku. V létě (v nejteplejších částech dne) vyhledává ochranu před sluncem a vychází na pastvu za noci.