SUFFOLSKÝ KŮŇ

Nejstarší britské plemeno tažných koní, suffolk nebo suffolský punch („cvalík“), dostalo své jméno po východoanglickém hrabství, kde se chová již od šestnáctého století. O jeho kořenech víme jen málo, ale první zmínka o samostatném typu suffolského koně pochází z roku 1506. Suffolk byl šlechtěn jako zemědělský kůň a se svými výjimečně silnými plecemi a nohama bez rousů se ideálně hodí pro práci na těžkých hlinitých půdách východní Anglie. Plemeno je jedinečné v tom, že všichni jeho představitelé se odvozují od jediného hřebce, koně Thomase Crisp z Uffordu, který se narodil v roce 1768. Tato jedinečnost se projevuje i v jednotném zbarvení všech příslušníků tohoto plemene : všichni suffolkové jsou ryzáci (existuje zde gramatická zvláštnost, neboť ryzák se v souvislosti s tímto plemenem nepíše „chestnut“, ale pouze „chesnut“). Kromě typické barvy srsti suffolka poznáme na první pohled podle těžkého těla, posazeného na poměrně krátkých nohách. Navzdory své velikosti je suffolk nenáročný na chov, neboť prospívá a pracuje i při skrovném přídělu potravy. Brzy dospívá, je možné ho zapojit do lehčí práce ve dvou letech a do těžkého tahu ve třech. Má výjimečně podrobivou povahu a je proslulý svým zdravím a dlouhou životností. Je běžné, že koně pracují a klisny rodí hříbata téměř do dvaceti let a dožívají se téměř třiceti let. Suffolkovy vynikající kvality z něj učinily jednoho z nejoblíbenějších zemědělských a tažných koní všech dob a není divu, že se jeho věhlas rozšířil i za hranice. Suffolkové byli dlouhá léta chováni ve Spojených státech a jejich zástupci se vyváželi do Austrálie, Afriky, Ruska a Pákistánu (kde se používali ke šlechtění válečných koní). Podobně jako shirský kůň i suffolk přežil nástup mechanizace a můžeme ho i dnes vidět, jak pracuje na poli, tahá povozy a předvádí se na přehlídkách, především ve východní Anglii.

POPIS PLEMENE 

Výška : 162,5 – 165,5 cm

Barva : Vždy ryzák, u něhož existuje sedm odstínů od světle grošovaného po velmi tmavý, téměř hnědý odstín. Nejběžnější je jasně rezavý odstín. Bílé odznaky se mohou objevit na hlavě a hříva a ocas jsou někdy světlejší.

Stavba těla : Poměrně velká hlava s širokým čelem; široký kuželovitý krk; dlouhé svalnaté plece; hluboké zakulacené tělo se silnou zádí a dobře nasazeným ocasem, poměrně krátké rovné nohy s kvalitními kostmi, šikmými spěnkami a bez rousů; tvrdá, zdravá středně velká kopyta.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Schopnost suffolka přežít s daleko menším přídělem potravy než ostatní tažní koně je dokumentována zkušenostmi jednoho farmáře, který na počátku tohoto století srovnával požadavky na potravu dvou tuctů křížených zemědělských koní, které po několik let používal na jedné farmě, a pětadvaceti suffolků. Které používal po stejné období na jiné farmě. Zatímco všichni koně spotřebovali stejné množství objemového krmiva – sena, řepy a řezanky – kříženci potřebovali každý 34 kg zrna za týden a o nějakých 6,4 až 9,5 kg více v dospělém věku, suffolkům, i těm starším, stačilo na udržení dobré kondice jen 22,7 kg za týden.