ČISTICÍ POTŘEBY

Štětinový kartáč má dlouhé tuhé štětiny a používá se k odstraňování zaschlého bláta a nečistot boxu (kdy si kůň lehl do svého trusu a mokré podestýlky) z nohou. Je příliš ostrý na tělo nebo na hřívu či ocas.

Kartáč na tělo má kratší a jemnější štětiny než předchozí kartáč a používá se na celé tělo (a nohy). Má držátko na ruku (nejlépe z kůže nebo plátna). Nejlepší tělové kartáče mají koženou podložku, která je daleko ohleduplnější, jestliže koně náhodně udeříte při čištění, než dřevěná nebo plastiková. Kůže, která je měkčí a pružnější, také lépe sedí v ruce.

Tělový kartáč se po několika tazích čistí o zuby kovového hřbílka. Kovové hřbílko se nikdy nepoužívá na koně.

Pro zvlhčení hřívy a ocasu se používá vodní kartáč. Ten má většinou zvětšenou dřevěnou podložku a hrubší štětiny než štětinový kartáč.

Dále potřebujeme dvě houby, jednu na čištění očí a nozder a druhou na řiť a okolí. Houby bychom nikdy neměli zaměňovat (budeme-li mít houby dvou různých barev, pak se nám to stát nemůže). Po každém použití se musí vymýt.

Kopytní háček je důležitou součástí vybavení, určenou pro čištění koňských kopyt. Konec hrotu by měl být tupý, aby nedošlo ke zranění. Kopytní háčky snadno zapadnou do podestýlky a ztratí se. Proto je šikovné uvázat na jeho rukojeť kousek barevného provázku, aby se lépe hledal.

Stájová utěrka, většinou z kusu látky,se mírně zvlhčená používá k závěrečnému uhlazení koňské srsti. Stejně účinný je i kousek jelenice nebo jutového pytle.

Gumové nebo plastikové hřbílko, které je stejně jako tělový kartáč opatřeno poutkem na ruku, se používá k odstraňování zaschlého bláta ze srsti. Zvýšenou pozornost je nutno věnovat čištění kostnatých částí, například nohou.

Stěrka potu se používá ke stírání přebytečné vody po mytí srsti. Skládá se z gumového proužku, upevněného na kovovém rámu s rukojetí. Opět musíme dávat pozor na vystupující kosti.

Do sady čisticích potřeb patří i kovový hřeben na hřívu, který není zapotřebí pro vlastní čištění, ale na protrhávání hřívy a ocasu. Hřeben na hřívu může mít silné, od sebe vzdálené zuby, nebo naopak jemnější a hustší.

Všechny čisticí potřeby musíme uklízet na místa k tomu určená. Kartáče pokládáme štětinami nahoru (takto štětiny déle vydrží). Udržujeme je v čistotě pravidelným mytím. Jelikož by horká voda mohla rozpustit lepidlo, jímž jsou štětiny přilepeny, ponoříme po čištění kartáč do studené vody a necháme štětinami dolů uschnout (to je zvláště důležité u kartáčů s dřevěnou podložkou, neboť dřevo může ve vlhku brzy shnít). I ostatní pomůcky musíme udržovat v čistotě.

Pro víchování – určitou formu masáže, spočívající v rytmickém zpracování svalů krku, plecí a zádě – potřebujeme polštářek. Dříve se otírání provádělo slaměným víchem, což byla sláma stočená do pevného útvaru. Dnes jsou k dispozici speciální polštářky, často vyrobené z kůže.

Někdy kůň potřebuje umýt hřívu a ocas a občas i celé tělo. K tomu budeme potřebovat kbelíky, houby, vhodný koňský šampón (je-li to nutné), stěrku potu a utěrky.

Elektrické luxy fungují na stejném principu jako domácí vysavač a jsou užitečnou pomůckou pro odstranění mastnoty a špíny zvláště z nestříhaného koně. Jelikož vydává hluk, je nutné na něj koně postupně zvyknout, a rovněž musíme vždy zaplést hřívu a ocas, aby se žíně nedostaly do rotačního kartáče. Elektrický lux se nehodí na čištění koňské hlavy. Přestože se elektrické luxy hodí na odstraňování prachu a špíny, neposkytnou stejnou masáž jako kvalitní ruční vyhřebelcování.