BAŠKIRSKÝ KŮŇ

Malý baškirský kůň pochází ze severního úpatí Uralu a je pojmenován po Baškirii, kde se chová v celých stádech. Je stejně dobrý v zápřeží jako pod sedlem a celá staletí sloužil jako soumar a všestranný pracovní kůň, stejně jako zdroj masa a mléka. Díky své mohutné konstituci, husté srsti, hřívě a ocasu snese teplotu až do -30° až -40°C. Dovede vzdorovat zuřivé vánici a prohrabe se k potravě až metrovou vrstvou sněhu. Jeho výjimečně tvrdá kopyta nevyžadují podkovy. Baškir je bezpochyby jedním z nejtvrdších plemen koní a ponyů na světě.

Typ baškirského koně existuje i na severozápadě Spojených států, což by potvrzovalo teorii, že předkové těchto koní putovali přes pevninské mosty mezi Asií a Severní Amerikou (nyní Beringova úžina). Má se však za to, že kůň na severoamerickém kontinentu jež v době ledové vyhynul a byl sem opět přivezen až španělskými cestovateli moderní doby. Proto je pravděpodobnější, že baškir byl přivezen z Ruska v době ne příliš vzdálené.

POPIS PLEMENE 

Výška : 135 – 142 cm

Barva : Převážně hnědáci, ryzáci nebo tmaví hnědáci.

Stavba těla : Masivní hlava; krátký masitý krk; nízký kohoutek; široké hluboké tělo s širokým rovným hřbetem; poměrně krátké kostnaté nohy; dobrá tvrdá kopyta.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Baškirské klisny dávají velké množství mléka. Během laktace, která trvá sedm až osm měsíců, klisna nadojí až 1500 litrů mléka. V řadě oblastí bývalého Sovětského svazu se koně stále chovají volně ve stádech a mléko se používá k výrobě kvašeného nápoje kumysu. Ten se plní do lahví a ve velkém měřítku rozváží do řady oblastí, ale s oblibou ho konzumují i místní honáci.