BUĎONOVSKÝ KŮŇ

Buďonovský kůň, relativně mladé plemeno, vznikl křížením donských hřebců a černomorských klisen (černomor byl kůň donských kozáků, kteří se usadili v osmnáctém století na Kubáni, a podobal se donovi, ačkoliv byl menší a lehčí). Hlavním cílem bylo vyšlechtění dobrých armádních koní s velkou vytrvalostí. Chov se soustřeďoval v rostovské oblasti a vycházel z principů pečlivé selekce. Nejlepší klisny byly připouštěny s nejlepšími anglodonskými hřebci. Chovné klisny byly dobře krmeny, a co bylo v tehdejším chovu ruských koní neobvyklé, ustájeny po nejstudenější část zimy, aby dávaly lepší a zdravější hříbata, než kdyby byly nuceny spalovat své energetické zásoby uchováváním tepla. Mladí koně byli mezi druhým a čtvrtým rokem prověřováni na dostihové dráze.

Robustní stavba těla donského koně a vynikající akce plnokrevníka se ukázaly být dobrým spojením a v jeho důsledku rostovský vojenský hřebčinec začal brzy produkovat kvalitního koně s poddajnou povahou, hodícího se pro ježdění i lehkou tažnou práci. Toto plemeno, odvozující své jméno od maršála Buďonovského, bylo oficiálně uznáno v roce 1949.

S poklesem poptávky po vojenských koních se zájem chovatelů zaměřil na sportovní koně a koně pro volný čas, a proto kůň byl zušlechtěn přílivem krve plnokrevníka. Ačkoliv vliv plnokrevníka je na celkově lehčí stavbě patrný, buďonovský kůň má zřetelně těžší tělo a nohy s poněkud lehkými kostmi. Dnes se používá jako všestranný jezdecký kůň, zvláště ve skokových soutěžích, drezuře a steeplechase (překážkových soutěžích).

POPIS PLEMENE 

Výška : 162,5 cm

Barva : Převládají ryzáci, méně často hnědáci a tmaví hnědáci. Srst některých buďonovských koní má zlatý nádech (dědictví po donských koních a černomorech).

Stavba těla : Hlava se správnými proporcemi a rovným nebo mírně klabonosým profilem; dlouhý rovný krk; přiměřeně skloněné plece s vysokým kohoutkem; poměrně těžké tělo s krátkým rovným hřbetem a dlouhým křížem; jemné rovné nohy se sklonem k malým kloubům a slabým hleznům; většinou dobře utvářená kopyta.

ZAJÍMAVÉ ÚDAJE

Ruští koně se často značkují výžehem, aby se zjednodušila jejich identifikace. Bývají označeni výžehem „za studena“ (tekutým dusíkem) v sedlové krajině. Jde o velmi významnou podobu individuálních identifikačních značek, které odrazují zloděje, neboť majitele koně lze velmi jednoduše zjistit.