STAVBA KOPYTA

Ke kulhání koně dochází daleko častěji díky zranění kopyt než kterékoliv jiné části končetin. To nás nepřekvapí, uvážíme-li velikost zátěže, jíž je vystaveno kopyto zdomácnělého koně při tahání těžkých nákladů nebo nošení jezdce, zvláště ve velkých rychlostech nebo skocích.

Termín kopyto se používá k popisu husté krycí rohoviny a všech struktur, které jsou obsaženy uvnitř. Vnější, necitlivá, část kopyta se skládá z rohové stěny (vnější, ochranné vrstvy kopyta), chodidla (destička tvrdé rohoviny silná asi 2 cm), rohového střelu (měkké elastické rohoviny klínovitého tvaru) a škáry (tenké vrstvy epidermu mezi stěnou kopyta a kůží).

Funkcí chodidla je ochrana citlivých vnitřních struktur a pomoc při nesení váhy. Střel má stejnou funkci jako chodidlo, zároveň zajišťuje sevření patek a působí jako tlumič nárazů. Škára umožňuje vypařování ze spodní rohoviny.

Vnitřní části kopyta tvoří citlivá lístková rohovina, citlivé chodidlo, citlivý střel, škárová kůže a koronární kůže.

Lístky jsou do sebe zapadající struktury v podobě listů, které upínají kopyto ke kopytní kosti. Stovky citlivých (nebo primárních) destiček zapadají do stovek rohovinových (sekundárních) destiček, které vyrůstají z vnitřní strany rohové stěny.

Citlivé chodidlo, které je bezpečně přichyceno ke spodnímu povrchu kopytní kosti, je tenká vrstva tkáně odpovídající rohovinovému chodidlu a vyživující ho.

Citlivý střel vyživuje prstové bříško, které obepíná. Toto bříško je klínovitý fibroelastický polštářek, umístěný v prohlubni za patou. Hraje důležitou úlohu při tlumení nárazu, neboť se rozšíří, když se na nohu přenese váha.

Škárová kůže nebo kroužek umístěný bezprostředně nad koronární kůží vyživuje škáru. Koronární kůže, silná struktura umístěná nad citlivými destičkami, leží v koronární rýze a vyživuje stěnu kopyta.

Na spodní části chodidla, kde se setkává se stěnou,je úzký proužek měkké pružné rohoviny, známý jako bílá čára. Tato bílá čára je velmi důležitá pro kováře, neboť označuje polohu citlivých částí kopyta a sílu stěny, čímž pomáhá určovat, kam lze do stěny zatlouct podkováky, přidržující podkovu na místě, aniž by došlo k zasažení citlivých částí.