ÚLOHA KOVÁŘE

Koně jsou kováni kovovými podkovami již více než dva tisíce let a ačkoliv není možné s jistotou tvrdit, kdo první se pokusil upevnit podkováky podkovu ke kopytu, má se za to, že to byli Keltové nebo Galové.

Potřeba chránit kopyta koní vznikla v době, kdy člověk začal používat koně jako soumary a na ježdění. Nepřirozené zatížení kopyt domestikovaných koní mělo za následek, že se rohovina opotřebovávala rychleji, než se obnovovala, což by se u divoce žijících koní nestalo. Poškození kopyt je větší, jestliže cestujeme po tvrdém hrubém terénu nebo ve vlhkém prostředí.Mokro způsobuje růst měkké rohoviny, která se rychleji ošlapává. To vysvětluje, proč koně v suchém teplém podnebí, které podporuje vznik tvrdé rohoviny, mohou často vykonávat těžkou práci nepodkovaní bez jakýchkoliv škodlivých následků.

Úloha kováře je nesmírně důležitá, neboť kůň nemůže odpovídajícím způsobem pracovat, jestliže ho bolí kopyta. Kovářovou úlohou je zajistit, aby koňská kopyta byla nejen dobře a bezpečně okována, ale i správně upravena. Rohovina kopyta neustále roste a upevnění železné podkovy zabraňuje tomu, aby se dorůstající rohovina přirozeně nesešlapávala, jak je tomu u nepodkovaných koní. Průměrný měsíční přírůstek kopyta je kolem 5 – 9 centimetrů a kůň potřebuje kopyta upravit jednou za čtyři pět týdnů v závislosti na rychlosti růstu. Jestliže stará podkova není opotřebována, může se znovu upevnit.

Podkovy se přibíjejí za tepla nebo za studena. Výhoda kování za tepla je v tom, že podkova na kopytě lépe drží, neboť ji lze vhodně upravit (podkova se vždy musí upravit, aby vyhovovala kopytu, nikoliv naopak). Podkova se nahřeje e výhni a přidrží na krátkou dobu na připraveném kopytě (které je necitlivé). Otisk, který zanechá, ukazuje kováři nezbytné úpravy, které musí provést. Jakmile se tak stane, podkova se ponoří do studené vody a přibije na kopyto.

Je důležité si pamatovat, že neokovaní koně, možná proto, že odpočívají, vyžadují neustálou kovářovu pozornost. Být zavřený ve výběhu není totéž jako potulovat se za pastvou, a koňská kopyta se ve výběhu neopotřebují tolik, jako kdyby koně žili divoce.

Kovářská práce je velmi náročná a vyžaduje zručnost. Kovář musí umět upravit kopyto a zatlouct podkováky do necitlivých částí stěny kopyta s velkou přesností. Jedno sklouznutí podkováku a kůň může být zakován. Stejně tak kovářské řemeslo nespočívá jen v rutinním upravování kopyt a výměně podkov. Rovněž představuje zručné korekční kování, které vyžaduje detailní znalost stavby končetin včetně kostí, kloubů, svalů a oběhového a nervového systému. Defektní chody, způsobené nedokonalou stavbou nebo úrazem, lze do značné míry vylepšit odbornou úpravou kopyta a upevněním speciálně připravené podkovy. V těchto případech kovář spolupracuje s veterinářem.

Jednu dobu bylo zvykem vodit koně ke kováři,což znamenalo, že kovář měl k dispozici výhody domácího prostředí. Dnes je většinou kovář, kdo přichází ke koni s přenosnou výhní, a je na majiteli, aby mu připravil potřebné pracovní prostředí.

Suchý rovný povrch, na němž kůň při kování stojí, je důležitou podmínkou, stejně jako dobré osvětlení. V létě, když koně obtěžuje hmyz, měl by být kůň ve stínu, buďto ve stáji, nebo pod stromem. Je dobré mít po ruce odpuzovač hmyzu.

Koňské kopyto se nejprve omyje a osuší a je na majiteli, aby svého koně co nejvíce ukáznil. Většina koní stojí tiše. Nezapomeňte však, že krmení nebo pohyb ostatních koní může kovaného koně rozrušit, a tím zkomplikovat kováři jeho práci.